Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Lucie

13.prosinec

Dnes má v obou kalendářích svátek Lucie, mající svůj počátek v latinském slově lux, což značí "světlo".

Lucie patří po staletí k velice uznávaným světicím a je patronkou velmi pestré skupiny profesí a řemesel. Za svou si ji vzaly nejen kající se nevěstky, ale i sedláci, skláři, sedláři, krejčí, švadleny, tkalci, nožíři, kočí, písaři, notáři, poduškáři, pedelové, vrátní, v Anglii spisovatelé, advokáti, služky a podomní obchodníci. Lidé se u ní také dovolávají pomoci proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcím, krvácení a úplavici. To je jistě úctyhodné.

V čem tuto oblibu hledat? Luciina existence je historicky doložena přinejmenším od té doby, co se opět našla Luciina katakomba a hrob v Syrakusách. Životopis je však zcela překryt četnými legendami, které snad obsahují pravdivé jádro. Lucie přišla na svět kolem roku 286 v Syrakusách (Siracusa). Už jako dítě složila slib věčné čistoty, avšak nikomu o tomto rozhodnutí nevyprávěla. Když vyrostla v mladou dívku, chtěla ji její matka Eutychie vdát za váženého pohanského mladíka. Lucii se podařilo zásnuby oddálit a neustále prosila Boha, aby ji zachránil od manželství. Mezitím její matka těžce onemocněla. Lucie ji přemluvila, aby se vydala ke hrobu Agáty v Catanii. Matka tam skutečně nabyla ztraceného zdraví. Byla tak šťastna, že slíbila Lucii splnit jakékoli její přání. Ta měla jenom jedno, aby nadále směla vést zdrženlivý a panenský život. S tím ovšem nechtěl souhlasit její ženich. Hluboce uražen a zraněn ve své pýše okamžitě mladou křesťanku udal u místodržícího císaře Diokletiana. Dívka byla zatčena a krutě mučena. Když zůstala i potom neoblomná, vymyslel si místodržící zvláště záludný trest: nařídil zavřít dívku do nevěstince a nechal ji tam k větší potupě odvézt vozem taženým volským potahem. Avšak tu se stal zázrak. Nikdo, voli ani jim pomáhající vojáci, s vozem nehnul. Rozzuřený místodržící již nevěděl, co dělat, a tak nechal polévat dívku vařícím olejem. Avšak Lucie opět zůstala nezraněna. Až pak přišel kat, který již nezaváhal. Stalo se tak asi roku 304.

Už v byzantské době se tyčil nad hrobem mučednice kostel, který je ještě dnes zachován, avšak doznal již mnoha proměn. Chrám sv. Lucie leží v Novém Městě Syrakus. Od kostela se dá vejít do raně křesťanských katakomb, kde malba od Michelangela Merisiho Caravaggia ukazuje Pohřeb sv. Lucie.

Slavná píseň Santa Lucia jasně ukazuje velkou popularitu této světice. Hlavně v Itálii zná každé dítě text i melodii tohoto hymnu a lidé si ji připomínají mnoha zvyky, jako je světelný průvod a lidové slavnosti.

Velmi krásný zvyk je provozován v hornobavorském městě Fürstenfeldbrucku. Říká se mu plavení světel. Mladí z města zhotovují ještě před 13. prosincem malé napodobeniny veřejných budov a obytných domů, děti a mládež polepují okna barevnými průsvitnými papíry, aby mohlo později prosvítat světlo svíček z nitra domků. Odpoledne o svátku sv. Lucie se chlapci shromáždí a jdou pak společně se svými rozsvícenými domečky ke kostelu sv. Magdaleny, kde jsou stavbičky požehnány. Pak posadí děti své domečky na hladinu řeky Amper, po níž pak rozsvícené stavbičky pomalu odplouvají. Tento zvyk vznikl při záplavě v 18. století, při níž se zdejší domy ocitly pod vodou a obyvatelé slíbili, že budou každoročně výše uvedený zvyk ke cti sv. Lucie zachovávat.

Také mnozí spisovatelé a básníci se nechali Lucií inspirovat. Několik příkladů znázornění v umění lze vidět na mozaikách u sv. Apolináře Nového v Ravenně (6. století). Pietro Lorenzetti namaloval Lucii ve 14. století (Florencie, S. Lucia dalle Rovinate). Malba od Tiepola v kostele sv. Apoštolů v Benátkách (kolem 1748) ukazuje Lucii při posledním svatém přijímání.