Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Gustav
DNES : Miluše
Zítra : Dominik
Pozítří : Kristian

Původ jmen | Blanka

2.prosinec

Svátek mají Blanka, Bianka, Bibiana, Viviana.

Blanka, která má dnes svátek v občanském kalendáři, měla ve světovém svůj den již včera (1. prosince). Toto jméno je španělské, jeho původ je germánský a znamená "bílá" či "běloskvoucí". Jeho variantou je Bianka a obdobný význam mají též Albína nebo Běla.

Patronkou tohoto jména není nikdo menší než královna. Blanka byla dcerou kastilského krále Alfonse IX. a narodila se v roce 1188. Ve dvanácti letech ji rodina provdala za pozdějšího francouzského krále Ludvíka VIII. Po smrti svého muže (1226) vedla za svého nezletilého syna Ludvíka IX. vládu, než ji v roce 1236 převzal Ludvík sám. Regentská vláda Blančina se vyznačovala péčí o chudé a nemocné. Zakládala nemocnice, podporovala kostely a kláštery, aby i ony mohly dostát svým pečovatelským povinnostem. Když se její syn Ludvík vydal v roce 1248 na křížovou výpravu (šestou v pořadí), převzala jeho matka opět vládu v zemi. O čtyři roky později však sama těžce onemocněla. Uchýlila se do cisterciáckého kláštera Maubuisson, kde jako národem milovaná královna 1. prosince roku 1252 zemřela.

V církevním kalendáři dnes nacházíme podobně znějící jméno Bibiana. Toto jméno má původ latinský a základem je slovo vivius. Lze je tedy přeložit jako "čilá" nebo "plná života". Existují i formy, jakou je například Viviana.

Patronka tohoto jména žila v Římě a lidé věří, že pomáhá při bolestech hlavy, křečích, padoucnici, ale také při opilství. Její kostel na ulici Jana Giolittiho v Římě patří k jedněm z nejstarších ve městě. Zřídil jej papež Simplicius (468-83). Když vstoupí návštěvník do chrámu rozděleného osmi antickými sloupy do tří lodí, jako by se ocitl v době, kdy Bibiana žila. První sloup je totiž ten, u kterého podstoupila světice svou těžkou smrt. Podle legendy byla dcerou Dafrosy a Flaviana, císařského úředníka v Římě. Všichni byli křesťané, ale žili bohužel v době, kdy císař Iulianus Apostata rozpoutal velké protikřesťanské pogromy. Kolem roku 350 si opět nebyl v Římě nikdo jist životem. Bibianin otcovský dům se stal útočištěm všech pronásledovaných. Ovšem vojáci zanedlouho oba manžele zatkli, uvěznili a v žaláři ubili k smrti. Bibiana brzy osud svých rodičů následovala. V kobce ji mučili, jako zvláštní trest se jí dostalo bičování u sloupu, kterému nakonec podlehla. Rokem její smrti byl prý rok 367. V noci ji křesťané tajně pohřbili a na místě jejího hrobu pak vznikl již zmíněný římský kostel. Kolem mučednice Bibiany vznikla tradice, že prach ze sloupu, u něhož byla ubičována, a máta z hrobu, kde leží, jsou vhodnými prostředky na ochranu proti padoucnici. Tato víra platila až do 18. století.