Původ jmen | Hubert
3.listopad
Svátek mají Hubert a Martin (de Porres).
Dnes bychom nalezli v občanském, ale i světovém církevním kalendáři Huberta. Toto původně germánské jméno Hug(u)beraht znamená, že jeho nositel je "duchaplným člověkem".
Toto jméno nosí velice oblíbený světec Hubert z Maastrichtu-Tongernu-Lutychu. Patří mezi řadu světců, jejichž skutečný život je zcela překryt legendou. Dnes již nikdo neví, že byl biskupem a vykonal pro jemu svěřené křesťany mnoho dobrého - téměř každý zato ví, že Hubert je patronem myslivců a lesníků. Jako ochránce jej ovšem uctívají také řezníci, kožešníci, soustružníci, slévači, optici a matematici. Podle již zmíněné legendy pocházel Hubert z akvitánského šlechtického rodu a světlo světa spatřil kolem poloviny 7. století. Brzy se oženil, ale jeho žena zemřela při porodu. Zlomen bolestí se mladý vdovec uchyloval do lesů a zapomnění hledal v lovu. Při honbě prý jednou na Velký pátek spatřil jelena, který měl mezi parohy jasně zářící kříž. Tento zážitek jej přesvědčil, že je nutné, aby se věnoval službě Bohu. Jak cítil, tak i učinil. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu. Brzy mu nikdo neřekl jinak než "apoštol Arden". Kdy byl vysvěcen na biskupa, to se již asi nikdy nedovíme. Jisté je, že své biskupské sídlo přeložil z Maastrichtu do Lutychu. Zde na místě, kde byl zavražděn jeho učitel sv. Lambert, nechal vystavět katedrálu. Jinak věnoval celou svou pozornost christianizaci Arden; roli, kterou zde sehrál, lze sotva docenit. Hubert zemřel 30. května roku 727 v Tervuerenu. Již v roce 743 byly jeho ostatky vyzvednuty a kolem roku 825 se dostaly do Andagia v Ardenách, které se dnes jmenuje Sv. Hubert. Jako u řady jiných francouzských světců, i Hubertovy ostatky zůstávají nezvěstné. Může za to francouzská revoluce, která se nezastavila ani před hroby.
V českém církevním kalendáři je dnes připomínán Martin de Porres. Narodil se 9. prosince 1569 jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru. To předznamenalo celý jeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky. V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic. Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta. A zdá se, že nemá dosud. Proto je Martin de Porres patronem sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance. Je proto příznačné, že zrovna dnešního dne staří Keltové věřili, že je dobré začínat nové věci. Zkusme o tom přemýšlet a začněme třeba u tohoto problému.