Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Hedvika

17.říjen

Svátek mají Hedvika, Ignác (Antiochijský) .

V občanském kalendáři má dnes svátek Hedvika. Toto jméno je germánského původu a znělo Haduwig, což znamená "vítězící v boji".

Patronkou tohoto jména je Hedvika Slezská. Narodila se na zámku Andechs na Ammerském jezeře, dodnes ji v Bavorsku nazývají Hedvikou z Andechsu. Do dějin však tato dcera hraběte Bertholda IV. z Andechsu vešla jako Hedvika Slezská.

Na svět přišla v roce 1173 a byla už jako malé dítě předána na výchovu benediktinkám v klášteře Kitzingen. Když bylo dívce dvanáct let, byla svým otcem z mocensko-politických důvodů provdána za vévodu Jindřicha I. Manželství bylo vysloveně šťastné. Již ve svých 13 letech porodila Hedvika své první dítě a v průběhu let k němu přibylo šest dalších. Po porodu sedmého dítěte poprosila Hedvika svého muže, aby s ním dále směla žít ve zdrženlivosti - tak se i stalo. Hedvika se po celý svůj život věnovala blahu svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Vedle četných nemocnic a ošetřovacích ústavů založila také slavný klášter cisterciaček v Trzebnici na sever od Vratislavi (Wrocław, Polsko). Hedvika však musela vytrpět mnoho útrap. Její rodný zámek Andechs byl úplně zničen, její sestra Gertruda padla za oběť vražednému úderu, roku 1238 zemřel její muž a jen o tři roky později padl její nejstarší syn Jindřich II. v boji proti Tatarům. Po synově smrti se Hedvika uchýlila do trzebnického kláštera, kde 15. října 1243 přesně ve svých 70 letech zemřela. Papež Klement IV. Hedviku svatořečil už 26. března 1267. Hedvika je patronkou Polska, Slezska, Berlína, Vratislavi, Trzebnice a Krakova. Modlí s k ní exulanti i snoubenci.

V církevním kalendáři dnes nacházíme Ignáce z Antiochie. Patří k jedněm z nejstarších světců a zemřel někdy před rokem 117 v Římě. V Evropě nesou jeho jméno mnohé kostely. Ignác, který se možná ještě setkal s Kristem, byl žákem apoštola Jana. Ten také jmenoval Ignáce v roce 69 druhým (nebo, počítáme-li také biskupství Pavlovo, třetím) biskupem v Antiochii. Po 40 let pak Ignác zastával biskupský úřad a byl své obci dobrotivým a starostlivým vrchním pastýřem. Když byl Ignác už pokročilého věku, odsoudil ho k smrti císař Traianus. Společně s dalšími křesťany odvezli Ignáce lodí z Antiochie do Říma. Tam byl stařičký biskup ve Flaviově amfiteátru, dnešním Colosseu, předhozen za potravu lvům. Tváří v tvář smrti Ignác ještě zvolal: "Jsem Kristova pšenice, musím být semlet zuby zvířat, abych byl shledán čistým chlebem."

Slavnými se stalo Ignácových tzv. Sedm svatých dopisů. Jsou to listy, které adresoval několika křesťanským obcím. Všechny dopisy musel Ignác diktovat různým křesťanům, kteří ho směli navštívit na lodi, protože on sám měl ruce v poutech. V těchto dopisech se poprvé vyskytuje pojem "katolická církev". Ignácův kult býval velmi výrazný na Východě, antiochijský biskup a mučedník tam byl uctíván jako jeden z otců ortodoxie (pravověrnosti). Východní církev slaví Ignácovu památku 20. prosince, u Syřanů slavili Ignácovu památku už od 4. století 17. října, v domnělý den jeho úmrtí. Ignác z Antiochie je na mnoha zobrazeních znázorněn téměř vždy jako starý muž, většinou s vousem. Asi nejstarším zpodobněním biskupa je mozaika v Hagia Sofia v Ístanbulu (9. století).