Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Eliška

5.říjen

V občanském kalendáři má dnes svátek Eliška. Je to vlastně česká varianta hebrejského jména Alžběta, které v překladu znamená "můj Bůh je přísaha".

Toto jméno je u nás po staletí trvale oblíbeno a nosily je hned dvě významné české královny. První z nich byla Eliška Přemyslovna (20. 1. 1292-28. 9. 1330) a byla manželkou slavného krále Jana Lucemburského. Narodila se v královské rodině Václava II. a Jitky (Guty) Habsburské. Po otcově předčasné smrti ji dali poručníci na vychování do kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, kde byla abatyší její teta Kunhuta. Za vlády Rudolfa Habsburského z kláštera odešla a po nástupu Jindřicha Korutanského se vrátila opět ke dvoru. Úměrně s jeho rostoucí neschopností vládnout začaly vzrůstat i její politické ambice, poněvadž jako jediná z dcer Václava II. byla ještě stále svobodná. Korutanec ji chtěl provdat za šlechtice Otu z Bergova, ale Eliška se tomu vzepřela, a tak musela opět opustit panovnický dvůr.

Žila střežena v Praze, odkud však brzy prchá do Nymburka. Zde připravuje odplatu, její politický vliv neustále vzrůstá. Není proto divu, že se za její přímé účasti koná v Praze na konci června 1310 sněm, na kterém padá rozhodnutí o lucemburské kandidatuře na český královský trůn. K římskému králi Jindřichovi VII. odjíždí poselstvo nabídnout jeho mladému synu Janovi českou korunu a Eliščinu ruku. Brzy na to odjíždí Eliška ke dvoru římského krále sama.

Diplomatická mise je úspěšná, již 1. září 1310 se koná svatba. Po třech týdnech se oba novomanželé vypravují do Čech, kde poměrně snadno zdolávají překážky ze strany Jindřicha Korutanského, a 7. února roku 1311 jsou oba slavně korunováni. Jejich manželství však není šťastné, v roce 1322 musí Eliška dokonce před Janem uprchnout do Bavorska, kde celé tři roky pobývá u svého zetě Jindřicha Bavorského. V roce 1330 po delší nemoci umírá v domě nevlastního bratra Jana Volka na Vyšehradě a je pohřbena do královské hrobky na Zbraslavi.

Druhá Eliška se jmenovala Rejčka a je známá i pod jménem Ryksa (její jméno původní) či Alžběta Rejčka (1. 9. 1288-18. 10. 1335). Byla druhou manželkou českého krále Václava II. a dcerou polského krále Přemysla Polského a Ryksy Švédské. V mládí byla vychovávána na braniborském dvoře a při sňatku s českým králem (26. května 1303) přijala jméno Eliška (Alžběta). Po Václavově smrti (21. června 1305) se podruhé provdala (16. října 1306) a stala se manželkou dalšího českého panovníka Rudolfa Habsburského, ale již v červenci příštího roku - jako osmnáctiletá - ovdověla podruhé. Eliška dostala jako zástavu za věno města Hradec Králové, Mýto, Chrudim a některá další. Tím byl vytvořen základ věnných měst českých královen. Od té doby sídlila Eliška v Hradci Králové, kde založila chrám sv. Ducha. Žila v trvalém nepřátelství s českou královnou Eliškou Přemyslovnou. Kolem roku 1315 se sblížila s vůdcem českého panstva Jindřichem z Lipé, po roce 1321 spolu žili v Brně. Eliška zde mimo jiné založila klášter cisterciaček, místo posledního odpočinku pro sebe a Jindřicha z Lipé.

Pro klášter pořídila skvostný soubor iluminovaných rukopisů.