Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | František

4.říjen

Svátek má František (z Assisi).

Dnes má ve většině kalendářů svátek František. Nalezli bychom jich celou řadu, ale ten dnešní je tím prvním.

Je to František z Assisi, který se narodil okolo roku 1181. Vlastním jménem se jmenoval Giovanni Bernardone, ale protože se brzy naučil francouzsky, začal mu otec říkat Francesco čili "Francouzku". Když chlapec dospěl, stal se z něho frivolní švihák a zhýralec. Nic mu nebylo svaté a rodiče s ním měli jenom trápení. František si počínal tak, že se před ním měli na pozoru všechny ženy i všichni krčmáři široko daleko. Jenomže takový život nese v sobě i mnohé nástrahy, a tak se stalo, že bujný mladík vážně onemocněl. Vzpomněl si na dětství a hledal spásu těla i duše v kostele. Když se jednou modlil v kostele San Damiano, zalil jej náhle pocit nevýslovného štěstí. Promluvil na něho dokonce obraz Ukřižovaného: "Františku, oprav můj dům," řekl a mladík vzal poselství doslova. Prodal zboží z otcova skladu a zaplatil opravu poškozeného chrámu. To ovšem rozzuřilo jeho otce. Měl již dost synových výstřelků, nepoznal, že nyní již koná pro změnu dobro. Bez milosti jej proto vyhnal a z Františka se stal žebrák. To se stalo asi v roce 1207.

O tři roky později již existovala skupina jedenácti chudých mladíků, kteří kázali o pokoře a chudobě a měli svou misii povolenou samotným papežem Inocencem III. To byl počátek Řádu menších bratří, minoritů. Jejich hlavním sídlem byla kaple Porziuncula poblíž Assisi. Po celé Itálii vyzývali bratři lidi vznešené i prosté k víře a pokání. Odmítali vlastnictví jakéhokoli majetku, učenost i církevní úřady a pouze několik z nich mělo církevní svěcení. Sám František nikdy vysvěcen nebyl. Obrátil se i k ženám a v roce 1212 založil se sv. Klárou první komunitu klarisek. Méně úspěšný byl ve vztahu k muslimům. V roce 1217 se sice připojil ke křižákům Gautiera de Brienne táhnoucím do Egypta, ale celkově byla jeho pouť rozporuplná, a to jak vůči Saracénům, tak i křižákům. Vrátil se tedy zpět do Itálie a začal hnutí přetvářet v řeholní řád (1217). Tehdy již mělo tolik členů, že bylo rozděleno do provincií a skupiny bratří byly vysílány do dalších zemí. Brzy po návratu z Palestiny se František zřekl vedoucího postavení v novém řádu.

Během jeho nepřítomnosti však došlo k některým změnám v pravidlech života bratří, a proto s pomocí svého přítele kardinála Ugolina (1221) vytvořil upravenou verzi řeholních pravidel, která znovu zdůrazňovala pokoru a chudobu, jejímž byl vždy tím nejlepším příkladem. Žil již delší dobu mystickým životem, když se na jeho těle v roce 1224 při modlitbě na hoře La Verna objevily rány obdobné ranám Kristovým - stigmata. Byl prvním člověkem, o kterém se dochovala historická zpráva o jejich existenci. Stigmata zůstala na jeho těle až do jeho smrti a nutno říci, že byla zdrojem nepředstavitelných bolestí. Z té doby také pochází řada Františkových dopisů, v nichž povzbuzuje všechny věřící, aby zachovávali slova Písma a podporovali spravedlnost. Tehdy také vznikla půvabná báseň Cantico del Sole ("Píseň bratra Slunce"), v níž děkoval František Bohu za všechna stvoření.

František skonal v roce 1226 a již 16. července 1228 jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Den předtím položil základní kámen k bazilice sv. Františka. Jeho tělo zde spočinulo v roce 1230, na tajné místo je pohřbil jeho bratr Eliáš. Bál se, že by bratrovo tělo někdo ukradl, a tak se stalo, že bylo nalezeno až v roce 1818. Tehdy zde vznikl náhrobek, který se stal cílem mnoha poutníků.

Františkův kult doznal rychle neuvěřitelného rozmachu, především na Západě. Františkovy kostely vznikaly od 13. století na mnoha místech Evropy, mimo jiné v Kolíně nad Rýnem, Basileji, Lausanne a Lyonu. Mnohá města jmenovala Františka svým patronem a v roce 1979 ho papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekologů

Zachytit množství soch i obrazů, které jej zobrazují, a chrámů či jenom kaplí, které jsou mu zasvěceny, je takřka nemožné. Po P. Marii je nejčastější inspirací umělců. Největší význam při znázorňování má asi nejstarší obraz - freska v Sacro Speco v klášteře sv. Benedikta v Subiacu, která byla zhotovena snad ještě za Františkova života (1224 nebo 1228). Slavná je také freska od Simona Martiniho v dolním kostele baziliky sv. Františka v Assisi (1326). Mezi nejznámější díla patří obraz od Petera Paula Rubense František chrání svět (1633, Královská muzea, Brusel), František uctívá kříž od Rembrandta (1657, Britské muzeum, Londýn), František a Dominik uctívající Pannu Marii od Lodovica Carracciho (kolem 1600, Pinacoteca Nazionale, Bologna), Franziscus extaticus od El Greca (kolem 1578, Prado, Madrid), Stigmatizace od Ludwiga Seitze a mnoho dalších.