Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

Původ jmen | Václav

28.září

Svátek má Václav.

Svátek sv. Václava dnes nalezneme ve všech kalendářích, dokonce i ve světovém. Je to dokonce jediný český světec, který je uveden i v generálním římském kalendáři. České jméno Václav je slovanského původu a znamená "více slavný". Stejný význam má paradoxně i jméno jeho bratra Boleslava, který jej zavraždil.

Václav byl příslušníkem třetí generace křesťanských Přemyslovců. Jeho dědečkem byl kníže Bořivoj I. a babičkou sv. Ludmila. Byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a Drahomíry. Jak již bylo zmíněno, měl bratra Boleslava a ještě Spytihněva, který však zemřel v mládí. Z jeho čtyř sester známe jménem pouze Přibyslavu. Životní osudy sv. Václava jsou dostatečně známé. Stal se knížetem, ale jeho odpůrci v čele s bratrem Boleslavem jej roku 929 nebo snad 935 ve Staré Boleslavi zavraždili. Ihned po smrti začali lidé svého knížete uctívat jako mučedníka. Světce z něho učinil sám Boleslav, který nechal jeho tělo po nějakém čase přenést tajně a v noci do Prahy. Zde je nechal pohřbít do kaple chrámu sv. Víta v jižní apsidě rotundy. Tím podle tehdejších zvyklostí provedl důležitý kanonizační akt, který se rovnal svatořečení. Koncem 10. století bylo Václavovo jméno pojato do seznamu svatých řezenské diecéze a první svatému Václavu zasvěcený kostel byl postaven roku 972 v Proseku u Prahy. Od 11. století se objevuje jeho jméno a později i vyobrazení na mincích a vladařských pečetích. Václav se tak stává hlavním patronem českého národa i celého přemyslovského státu. Jeho věhlas se šíří Evropou a již roku 992 mu je zasvěcen oltář v halbertstadské katedrále. Ctí jej na Rusi, v Sasku, na Balkáně a pochopitelně i v Římě. Ve 13. století vzniká slavný a podmanivý svatováclavský chorál, který se stal středověkým ekvivalentem novodobé státní hymny.

Ještě výše pozdvihl sv. Václava jeho velký ctitel císař Karel IV. Vlastnoručně o něm sepsal legendu, nechal bohatě vyzdobit jeho kapli v nově budované katedrále sv. Víta a učinil z ní duchovní střed celého státu. Tam odpočívaly i nově vyrobené korunovační klenoty. Královská koruna je od této doby zasvěcena sv. Václavu. Každý náš panovník ji měl od něho pouze dočasně propůjčenu a při korunovaci se zavazoval, že bude vykonavatelem světcovy vůle.

Také M. Jan Hus pokládal sv. Václava za největšího domácího světce a husité, kteří se jej zcela přirozeně dovolávali, přidali ke svatováclavskému chorálu další sloky. Kníže Václav přestal být výhradně katolickým světcem, ale stává se křesťanským a národním symbolem. Jeho obraz je na pečetích zemského soudu i pražské univerzity. S jeho jménem jsou po staletí spojeny všechny významné události našich národních dějin. V roce 1848 byly před jeho sochou formulovány české státoprávní požadavky a v roce 1918 zde byla vyhlášena samostatná Československá republika. Václavské náměstí pak bylo svědkem mnoha událostí našich moderních dějin, světlejších i temnějších. Vždy, když nám bylo nejhůře, utíkali jsme se s důvěrou pod jeho ochranu. Pod Myslbekovou sochou se v takových chvílích sešli věřící i bezvěrci. Bohužel, bylo to vždy jen na velmi krátký čas. Po všechny časy však zůstal sv. Václav symbolem naší suverenity a svobody. Jeho postava vyniká svým duchovním obsahem natolik, že přerostla rámec církve a stala se symbolem celého národa a státu. A od roku 2000 se stal den sv. Václava po zásluze i státním svátkem České republiky.