Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Lada
DNES : Soběslav
Zítra : Roman
Pozítří : Vavřinec

Původ jmen | Lubor

13.září

Svátek mají Lubor, Jan (Zlatoústý).

V občanském kalendáři má dnes svátek Lubor. Toto staročeské jméno je odvozeno ze základního slovanského tvaru lub, z něhož hláskovou změnou vzniklo "libý", což je také význam tohoto jména.

Jedním z jeho významných nositelů byl Lubor Niederle (1865-1944). Tento vynikající český archeolog, antropolog, etnograf a profesor na Univerzitě Karlově v Praze se stal v roce 1919 prvním ředitelem Státního archeologického ústavu v Praze. Napsal vynikající dílo Slovanské starožitnosti, což je vlastně poslední kompendium slovanské problematiky vytvořené jediným badatelem. Úctyhodná práce.

V církevním kalendáři je dnes připomínán slavný světec, patriarcha a církevní učitel Jan Zlatoústý. Jan (Ióannés) přišel na svět roku 354 v Antiochii (je možné, že tomu tak bylo v roce 344). V roce 372 byl pokřtěn a začíná žít jako mnich a poustevník. Po nějakém čase však vážně onemocní a ocitá se na pokraji smrti. Když se poněkud zotavuje, vrací se opět mezi lidi a nastupuje místo jáhna u biskupa Melecia v Antiochii (381); o pět let později přijímá kněžské svěcení. Velice brzy se šíří zvěst o novém kazateli, který všechny uchvacuje svým zápalem i obsahem svých promluv. Díky tomu získává Jan v průběhu příštího desetiletí příjmení Chrýsostomos čili Zlatoústý. Ještě dnes mají Janova kázání pro mnohé teology i historické badatele velký význam. Mimořádné řečnické schopnosti a jeho vášnivé hlásání slova Božího položily základ k jeho pozdějšímu jmenování církevním učitelem, které oznámil papež Pius V. v roce 1568.

V roce 398 je Jan jmenován nástupcem zesnulého patriarchy v Kónstantínopoli. Daří se mu zde stejně dobře jako v předchozím působišti, jenomže se dostává příliš blízko k císařskému dvoru a jako spravedlivému člověku mu začíná vadit styl života nejvyšších špiček země. Stále častěji se vyslovuje proti nádheře císařského dvora a záhy se dostává do sporu se samotnou císařovnou Eudoxií. Čtenář této knihy už asi tuší, jak mohl tento nerovný konflikt dopadnout. Do Kalchédónu je roku 403 svolána "cejchovací synoda", na níž je Jan sesazen a vyobcován. Tři roky vězní biskupa v Kukusu v Arménii, pak jej zdravotně již těžce postiženého posílají na dalekou cestu do nového místa.

Byl to ďábelský a cynický plán. Jak asi jeho strůjci zamýšleli, Jan Zlatoústý cestou těžce onemocněl a 14. září 407 zemřel. Jeho poslední slova na smrtelné posteli prý zněla: "Bůh bud' veleben za všechno." Jan byl zprvu pochován v apoštolském kostele v Kónstantínopoli, kolem roku 1200 se však jeho ostatky dostaly do Říma. Jeho velkým přáním bylo, aby byl jednou pochován v blízkosti apoštola Petra. Přání se mu splnilo, našel svůj poslední odpočinek v chórové kapli chrámu sv. Petra v Římě. Papež Pius X. povýšil Jana Zlatoústého dne 8. července 1908 na patrona křesťanských kazatelů.

K nejstarším vyobrazením Jana Zlatoústého patří freska v kostele P. Marie Starší v Římě (kolem roku 705). V pasovské a innsbrucké diecézi vzpomínají na Jana Zlatoústého 11. září.