Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Lada
DNES : Soběslav
Zítra : Roman
Pozítří : Vavřinec

Původ jmen | Regina

7.září

Svátek mají Regina/Regína a Melichar (Grodecký).

Dnes má v našem občanském kalendáři svátek Regina nebo také Regína. Toto světově rozšířené jméno je latinského původu a neznamená nic menšího než "královna".

Patronkou dnešního dne je mučednice Regina, která se narodila někdy ve 3. století v Alise-Ste-Reine (Francie). O jejím životě toho víme pramálo, dochovaly se pouze legendy. Podle nich byla věrnou a neohroženou křesťankou a za svou víru položila i život. V jejím rodišti jí prý setnul hlavu kat. Jedna pověst dokonce tvrdí, že byla zavražděna, usmrtit ji prý nechal její vlastní otec. Mělo se tak stát kolem roku 300.

Příběh nešťastné Reginy odjakživa lidi dojímal, a tak není divu, že již kolem roku 620 se z jejího rodiště začal její kult šířit do okolního světa. Regině byly záhy přičítány mnohé zázraky a k jejímu hrobu začaly proudit davy věřících. V roce 854 byly její ostatky přeneseny do Flavigny-sur-Ozerain, kde záhy vzniklo opatství, z něhož bychom ještě dnes mohli nalézt karolinské krypty a budovy.

Melichar, kterého si dnes připomíná církevní kalendář, bylo i jméno jednoho ze Tří králů z Východu, který se přišel do Betléma poklonit malému Ježíškovi. Jedná se o jméno hebrejské a původně znělo Melchior s významem "král světla", případně "můj král je světlo".

Dnešní Melichar se jmenoval Grodecký a narodil se patrně v roce 1584 v Těšíně. Papež Pius X. jej v roce 1905 blahořečil spolu se dvěma jeho přáteli Markem Štěpánem Križinou a Štěpánem Pongrácem; všichni vešli do dějin jako "košičtí mučedníci". Studovali na jezuitské koleji ve Štýrském Hradci, Pongrác s Grodeckým vstoupili do jezuitského řádu. Po vysvěcení na kněze přišli všichni do Košic. Při obléhání města, jež bylo převážně protestantské, žádal dobyvatel, sedmihradský vévoda Gabriel Bethlen, aby byli všichni tři katoličtí kněží vydáni do jeho zajetí. Za odměnu slíbili vojáci, že nebudou město plenit. Zpočátku s nimi zacházeli jejich věznitelé slušně, ale chtěli po nich, aby přestoupili na protestantskou víru. Oni však od své víry odstoupit odmítli, a tak je začali jejich věznitelé mučit, až je přivedli ke smrti. Když prý uviděl košický mistr popravčí jejich zohavená a mrtvá těla, prohlásil: "Tak trýznit a zmrzačit bych já nikoho nedokázal, třebaže jsem kat." Všichni tři mládenci byli popraveni 7. září roku 1619, na prahu strašlivé třicetileté války. V noci byla pak jejich těla pochována do země a následujícího roku přenesena do hrobky v kostele v Šebastově u Prešova. Odtud putovaly jejich ostatky do Trnavy (1625), až našly odpočinek v tamějším jezuitském kostele. První pokus o beatifikaci podnikl ostřihomský arcibiskup Pažmány, ale jak již bylo řečeno, povolil jejich veřejnou úctu až papež Pius X.

v roce 1905.