Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Lada
DNES : Soběslav
Zítra : Roman
Pozítří : Vavřinec

Původ jmen | Jáchym

16.srpen

Svátek mají Jáchym, Štěpán (I. Uherský), Roch (z Montpellieru).

V občanském kalendáři má dnes svátek Jáchym, kterého jsme si připomněli společně s Annou 26. července.

V církevním kalendáři dnes nacházíme dva významné světce - Štěpána a Rocha. Nejprve se zastavíme u Štěpána. Toto jméno je v kalendáři několikrát. Ten dnešní byl králem a je národním světcem a patronem Maďarů, proto byl dnešní den do roku 1948 po celá staletí maďarským národním svátkem. Štěpán I. Uherský přišel na svět roku 969 jako syn arpádského knížete Gézy (Gejzy). Misionářský kněz ho vychovával od dětství křesťansky a velmi významné pro něho bylo i to, že jej biřmoval samotný Vojtěch Slavníkovec, biskup pražský. Ve věku 26 let se Štěpán oženil s Gizelou, sestrou Jindřicha II. Několika vítězstvími nad pohanskými uherskými knížaty umožnil Štěpán pronikání křesťanství do celé země, již svou mocí zároveň sjednocoval. Spolu se svou ženou Gizelou zakládal kostely a kláštery, podporoval práci prvních mnichů a misionářů a založil několik biskupství a arcibiskupství v Uhrách. Byl to také on, kdo uspořádal církevní organizaci v Uhrách.

O Vánocích roku 1000 dosáhl vrcholu své kariéry, byl korunován na prvního krále země. Po čtyřech desetiletích vlády zemřel 15. srpna 1038. Pochovali jej pietně v bazilice v Székesfehérváru severovýchodně od Blatenského jezera, kterou dal sám zbudovat. Štěpánovy ostatky byly roku 1083 společně s ostatky jeho syna Emericha slavnostně vyzvednuty, čímž byl vlastně kanonizován. Štěpánova pravá ruka, dodnes neztrouchnivělá, je stále ještě národní relikvií Maďarů a slavná svatoštěpánská koruna, která se v roce 1945 dostala až do Spojených států a teprve roku 1978 byla Maďarsku vrácena, je rovněž posvátným pokladem Maďarů, stejně jako u nás koruna svatováclavská.

Dalším světcem je Roch z Montpellieru. Roch přišel na svět kolem roku 1295 v jihofrancouzském městě Montpellier. Poté, co ztratil otce i matku, rozdal veškeré své jmění mezi chudé města a šel, sám chudý, světem. První cesta vedla do Říma. Cestou mladý muž zjistil, že dokáže své bližní léčit, a to dokonce od moru. Také v Římě zachránil tímto způsobem mnoho nemocných před smrtí. Na zpáteční cestě do vlasti ale v Piacenze sám morem onemocněl. O dalších událostech vypravuje legenda. Roch, velmi zesláblý a blízký smrti, se prý položil v chatrči před městem, aby zemřel. Tu se mu náhle zjevil anděl a dodával mu odvahy. Pes přinášel smrtelně nemocnému denně čerstvý chléb, neboť nebyl jiný, kdo by si jej všiml. Roch se nakonec uzdravil a mohl pokračovat ve své cestě domů. V jeho domovském městě Montpellieru ho však už nikdo nepoznal; považovali jej za špiona, a tak jej pro jistotu uvrhli do žaláře. Pokorný Roch snášel všechna utrpení, zamlčel dokonce i svůj pravý původ. Po pětiletém trýznivém vězení vysvobodila vězně v jeho 32 letech dne 16. srpna 1327 smrt. Legenda vypravuje, že Rocha poznali teprve na smrtelné posteli, a to podle mateřského znamení. Bylo však již pozdě.

Úcta k Rochovi došla hlavně v 15. století velkého rozmachu, tehdy se také jeho ostatky dostaly do Benátek. Tam na jeho počest vystavěli kostel sv. Rocha, z jehož první stavby lze shlédnout ještě dnes presbytář. Kromě toho jsou v chrámu vidět malby velkých umělců, např. od Tintoretta scéna Roch v nemocnici. Ve francouzsko-španělské hraniční oblasti se částečně dodnes pěstuje zvyk psát na domy písmena VSR (Vive Saint Roche - "Ať žije svatý Roch"). Hned po Rochově smrti vznikly na mnoha místech Evropy tradiční Rochovy poutě. Nejslavnější jsou v Německu na Rochově hoře v Bingenu, kde se slaví již od roku 1666. V roce 1754 zde bylo založeno Rochovo bratrstvo, které přispělo k dalšímu rozšíření jeho kultu. Roch je patronem Benátek, Montpellieru a Parmy. Dále si jej vyvolili zajatci, nemocní a je ochráncem nemocnic, lékařů, lékárníků, chirurgů, ale i sedláků, obchodníků s uměleckými předměty, zahradníků, kartáčníků, truhlářů a dlaždičů. Řada věřících se u něj dovolává ochrany proti moru, nákazám, choleře, vzteklině, chorobám nohou a kolenou i proti neštěstí. Roch sice nepatří ke klasickým 14 pomocníkům v nouzi, ale v mnoha oblastech se k nim počítá, protože patřil k nejoblíbenějším patronům proti moru. Ačkoli bezpečné zprávy o životě Rocha chybějí a nikdy neměl v církvi úřad, patří dodnes k nejoblíbenějším a velmi ctěným postavám církve.