Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Gustav
DNES : Miluše
Zítra : Dominik
Pozítří : Kristian

Původ jmen | Roman

9.srpen

Svátek mají Roman, Edita (Steinová)

Jméno Roman nosila jedna panovnická dynastie, a nikoli bezvýznamná. Romanovci vládli v Rusku v letech 1613-1762. Původně to byl bojarský rod. Název Romanovci je odvozen od Romana Jurjeviče Zacharjina-Jurjeva (| 1543), otce Anastázie Romanovny (| 1560), která byla první ženou Ivana IV. V roce 1613 byl Michal Fjodorovič Romanov, pravnuk Ivana IV., zvolen ruským carem a vládnoucí dynastie byla na světě. Nejvýznamnějším panovníkem z tohoto rodu byl jistě Petr I. Veliký (1662-1725), který byl ruským carem od roku 1682 (vlády se ujal 1689). V roce 1697 se vydal inkognito do západní Evropy a seznamoval se tam s technickým, hospodářským a společenským pokrokem, najímal důstojníky, umělce, vědce a techniky pro připravované ruské reformy. Po návratu vedl současně válku, potlačil domácí povstání, reorganizoval armádu a v roce 1703 založil nové hlavní město říše Sankt Peterburg. Reformy státní, církevní a soudní správy vytvořily z Ruska absolutistickou monarchii evropského typu. Jediným vládcem zůstal car, bojaři byli proměněni v služebnou šlechtu a říše byla rozdělena na gubernie. V zahraniční politice se opíral o armádu, zahájil tak novou etapu ruské expanze.

V roce 1730 zemřel poslední mužský člen romanovské dynastie Petr II. a v roce 1762 Alžbětou Petrovnou dynastie vymřela i v ženské linii. Petrem III. nastoupila na ruský trůn dynastie Romanov-Holstein-Gottorp, která vládla až do roku 1917. Posledním carem dynastie i Ruska byl Mikuláš II. (1868-1918), který vládl od roku 1894. Na doporučení dumy (2. března 1917) abdikoval a spolu s celou rodinou byl internován v Carském Selu. Později byl na nátlak bolševiků převezen do Tobolska. Po říjnové revoluci v Rusku byl poslán do Ekaterinburgu, kde byla v červenci 1918 - na přímý rozkaz V. I. Lenina a bolševického vedení - celá carská rodina brutálně povražděna.

V církevním kalendáři je dnes připomenuta Edita Steinová. Strašlivý osud, který sdílela s židovským národem, je obžalobou 20. století. Edita Steinová se narodila 12. října 1891 ve Vratislavi (Wrocław, Polsko). Její židovští rodiče spolu měli celkem jedenáct dětí. Poté, co vystudovala ve Vratislavi a Göttingenu filozofii a dosáhla doktorátu, byla od roku 1916 několik let spolupracovnicí fenomenologa Edmunda Husserla ve Freiburgu. Po přečtení životopisu Terezie z Ávily se pevně rozhodla konvertovat ke katolicismu a dala se v Bergzabernu pokřtít. Její život však od té chvíle nebyl jednoduchý. Přes pocity viny vůči své staré matce vstoupila nakonec v roce 1933 na kolínský Karmel a přijala jméno Terezie Benedicta a Cruce (Terezie Benedikta od Kříže). To již vládl Německu hnědý, národněsocialistický teror. V roce velkých protižidovských pogromů (1938) složila Edita věčné řeholní sliby. V té době s ní byla v klášteře i její sestra Růžena, která se rovněž dala pokřtít. Křest však původem židovské dívky před nacistickými zvěrstvy neuchránil. Aby nevystavovala kolínský klášter a spolusestry nebezpečí, odešla Edita Steinová na Nový rok 1939 do holandského kláštera v Echtu. O rok později za ní přišla i sestra Růžena, která rovněž vstoupila do karmelitánského řádu. V Echtu sepsala Edita Steinová ještě několik vědeckých spisů, mezi jinými dílo ke 400. výročí svatého Jana od Kříže. Na této knize pracovala i 2. srpna 1942, kdy vniklo do kláštera gestapo a obě sestry odvleklo. V okamžiku zatčení řekla Edita své sestře: "Pojď; jdeme za náš národ." Už 7. srpna 1942 byly obě sestry deportovány do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi a po dvou dnech, 9. srpna 1942, zemřely obě v plynové komoře.

"Cokoli přijde, jsem na všechno připravena. Ježíš je i zde uprostřed nás." Těmito slovy těšila Edita Steinová své spoluvězně na cestě do koncentračního tábora v Osvětimi. Jako vzdělaná žena věděla, co může od fašismu čekat; věděla, že z této cesty není návratu, a jistě si musela připadat jako Ježíš Kristus, když šel svou "křížovou cestu". Podle svědků v ní byla obdivuhodná síla po celý život, ale v těchto strašlivých chvílích v ní ještě více narostla. V roce 1962 zahájil kardinál Josef Frings proces blahořečení Edity Steinové, mučednice židovského původu. Papež Jan Pavel II. pak Editu Steinovou při své druhé návštěvě Německa dne 1. května 1987 v Kolíně prohlásil za blahoslavenou.