Jména a příjmení v ČR

jména, která jinde nenajdete...


idřevník.cz - kovové zásobníky na palivové dřevo, to pravé teplo Vašeho domova

BLAHOPŘEJEME !!!

Včera : Gustav
DNES : Miluše
Zítra : Dominik
Pozítří : Kristian

Původ jmen | Čeněk

19.červenec

Svátek mají Čeněk, Makrina.

Nejznámějším nositelem prvního dnes připomínaného jména byl asi pan Čeněk z Vartemberka. Měl ve znaku něco, co se před ním ani po něm u nás takřka nikomu nepoštěstilo - zeleného draka, který obepíná zlatočerný štít. Klenotem byla buď černozlatá křídla, nebo rybářská loďka. Zvláštní ozdobu zelené saně získal Čeněk od samotného císaře Zikmunda, jednalo se o vyznamenání tzv. dračího řádu, který panovník založil v Uhrách. Čeněk prý tento uherský řád roku 1420 vrátil, ale bezpochyby to nebylo gesto, nad nímž by se dlouho rmoutil. V politice uměl totiž docela dobře chodit.

Tento sebevědomý český pán pocházel ze vznešené rodiny. Jeho otec (také Čeněk) se oženil okolo roku 1360 s Bolkou, kněžnou kozelskou. Dlouhá léta zasedal na soudě zemském, ale příliš se zadlužil, a tak musel část svého majetku zastavit. Kromě dcer Machny, Kateřiny a Anny měl ještě syny Jana, Jaroše a Čeňka. Jaroš si vybral duchovní dráhu a Jan zemřel před rokem 1405. Kateřina se vdala za Oldřicha z Rožmberka, Anna zase za Viktorína z Kunštátu, a stala se tak později matkou krále Jiřího. Věru pořádný český guláš.

Čeněk tedy veškerý otcův majetek i s dluhy zdědil sám. Otcem zastavená zboží vykupoval dosti těžce, politický vliv však neztratil, spíše naopak. V letech 1408-14 byl nejvyšším číšníkem a jeho vliv neustále rostl. Když zemřel další významný český velmož a přítel jeho otce Jindřich z Rožmberka, stal se poručníkem jeho nezletilého syna Oldřicha právě pan Čeněk. Měl na mladého Rožmberka veliký vliv, vychovával katolického pána dokonce v duchu Husova učení. Čeněk byl totiž velikým příznivcem kazatele z Betlémské kaple, a tak není divu, že jako první z českých šlechticů zpečetil roku 1415 stížný list proti jeho upálení. Jako nejvyšší purkrabí (úřad zastával v letech 1414-20) stál vlastně v čele Husova reformního náboženského hnutí, nechal dokonce na svém panství světit husitské kněze (1417) a zaváděl na svých a rožmberských statcích přijímání podobojí.

Avšak nic nemělo trvat věčně. Pan z Vartemberka to vždy hrál tak nějak na obě strany; i proto se po smrti krále Václava IV. stal spolu s královnou-vdovou Žofií spoluvladařem v zemi. Přál si to tak císař Zikmund, jeho tehdejší spojenec. Krátce na to Čeněk ale "změnil barvu" a podle hesla "košile bližší než kabát" přistoupil k odbojným Pražanům. Veřejným listem z 20. dubna 1420 se dokonce zřekl Zikmunda jako krále a popouzel celé království k odporu proti němu. Avšak když husitské voje začaly pustošit kláštery a kostely, začal se Zikmundem opět vyjednávat a 7. května téhož roku vpustil královské vojsko na Pražský hrad. Za to potupili Pražané jeho korouhev. V okamžiku, kdy husitské vojsko zaútočilo na Zikmundovo postavení, ujel pán z Vartemberka zadní branou raději z hlavního města království pryč.

Záhy však poznal, že válečné štěstí se kloní na stranu husitů, a proto začal 23. dubna 1421 opět s Pražany navazovat zpřetrhané nitky přátelství. Nakonec se s nimi účastnil dobývání Jaroměře a v poraženém městě pak nastalo úplné a bratrské smíření, které později obě strany potvrdily v Praze. V červnu byl pan Čeněk na sněmu čáslavském zvolen za jednoho ze správců království. Všeobecná radost neznala mezí. Moravané však Zikmunda uznali za svého krále a ten vyhlásil Čechům křížovou výpravu. Toho se pan Čeněk zalekl. Navíc se mu nepodařilo najít společnou řeč s táborskými kněžími, a tak již v listopadu téhož roku jej nacházíme znovu v táboře Zikmundově. Opět vstoupil do války s husity, avšak štěstí mu již nepřálo. V dubnu roku 1423 ho u Hořic porazil samotný Žižka. Od té doby se Vartemberk stáhl na Veliš, kde 17. září roku 1425 zemřel.

V církevním kalendáři má dnes svátek Makrina Mladší. Narodila se v Caesareji v Kappadocii asi roku 327 a zemřela v Pontu roku 379. V mládí prý byla zasnoubena mladému právníkovi, po jeho smrti se věnovala jenom rodině. Rodině vpravdě svaté. Především vychovávala své mladší bratry (pozdější svaté) Basila, Řehoře Nysského a Petra ze Sebaste. Po své ovdovělé matce sv. Emmelii se stala představenou malé komunity na řece Iris v Pontu. Její životopis sepsal její bratr Řehoř, který byl u ní v hodině její smrti. Je nazývána "Mladší" pro rozlišení od své babičky sv. Makriny Starší, která spolu se svým

manželem mnoho vytrpěla za pronásledování křesťanů za císaře Galeria.