Původ jmen | Markéta
13.červenec
Svátek mají Markéta, Jindřich.
V občanském kalendáři má dnes svátek Markéta. Základem tohoto jména je latinské slovo margarita, jež znamená "perla". Kořeny jsou však ještě starší a sahají až ke staroindickému označení tohoto krásného daru moře, k mandžarí. Markéta nebo také Markyta je velice rozšířena po celém světě. V Německu, Holandsku a Švédsku jí říkají Margarete nebo Margareta, v Dánsku Margrethe, ve Francii Marguerite, v Anglii Margaret a Margery, v Itálii Margherita a v Polsku Małgorzata.
Světicí dnešního dne je Markéta z Antiochie. Narodila se ve 3. století v Antiochii (Sýrie). Patří ke 14 pomocníkům v nouzi a je vedle Barbory a Kateřiny jednou ze tří Virgines Capitales ("svaté Tři panny"). Ke křesťanství ji přivedla její kojná. Markétin otec však zjistil, že dcera vyznává jiné náboženství než jeho rodina, a bez váhání ji udal u místodržícího Olybria. Nastala však pikantní situace: vysoký úředník byl zcela omámen dívčinou krásou a nabídl jí manželství. Markéta, která se zasvětila Kristu, mu odvážně odpověděla: "Smíš snad žádat, abych se vzdala nebe a zvolila místo toho prach země?" Co následovalo, může každý snadno uhodnout: Olybrius dal Markétu pálit pochodněmi, pověsit za vlasy a bičovat. Po celé zemi se ihned roznesly legendy o tom, jaké zázraky mladá dívka v žaláři koná. Zjevil se jí prý třeba v noci drak a chtěl ji pohltit. Dívka jej však přežehnala křížem a bestie ihned zmizela. Mezi lidem se začal šířit neklid a někteří se nechávali hned pokřtít. Olybrius raději nařídil, aby mladou křesťanku sťali. Popravu vykonal kat na náměstí, stalo se tak roku 305. Markétin kult se však šířil nezadržitelně dál a za svou patronku si ji zvolili sedláci, panny, kojné, rodičky a manželky. Ve středověku byl Markétin den důležitým pro předpověď počasí. Platilo to však pro datum 20. července, kdy se dodnes slaví její svátek ve světovém kalendáři. Když bylo počasí předtím dobré, začínaly v ten den žně.
Dle českého církevního kalendáře je dnešní den zasvěcen Jindřichovi, ve světovém a našem občanském je tomu tak až 15. července. Toto jméno je svým původem německé a původně znělo Heimerich, t. j. "vládce domu". Jméno má u různých národů mnoho podob. Německy se řekne Heinrich, dánsky a švédsky Henrik, holandsky Hendrik, francouzsky Henri, anglicky Henry a italsky Enrico a Errico.
Obliba tohoto jména je tak veliká snad proto, že dnešním světcem je významný panovník a jméno nosilo i mnoho jiných císařů a králů. Dnes si připomínáme císaře Jindřicha II., jenž vešel do dějin jako "svatý císař". Narodil se 6. května 973 v Hildesheimu (Severní Porýní-Vestfálsko). Jako panovník se soustředil na reformu a reorganizaci církve. Založil biskupství v Bambergu, které se stalo významným kulturním a vzdělávacím centrem v zemi. Zemřel 13. července 1024 v Groně (Německo) a je pochován v bamberském dómě.