Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Ivan

25.červen

Svátek mají Ivan, Vilém (z Vercelli), Prosper (Tiro z Akvitánie) a Šalamoun.

V občanském i církevním kalendáři má dnes svátek Ivan. Jedná se o ruskou formu jména Jan, která k nám pronikla již před mnoha staletími. Svědčí o tom místní jména typu Ivanovice a Ivančice i stará legenda o sv. Ivanu.

Dnešní oslavenec byl prvním poustevníkem v Čechách. Žil ve 2. polovině 9. století v povodí Berounky. Údajně se jednalo syna vládce slovanského kmene Obodritů, snad byl i mnichem korvejského kláštera (jedná se o benediktinský klášter u Höxteru v severoněmeckém Vestfálsku). Živil se prací svých rukou, mlékem ochočené laně a vším, co les dal. Prý se setkal s knížetem Bořivojem a jeho ženou Ludmilou, po smrti byl pochován ve své poustevně u Loděnického potoka (Sv. Jan pod Skalou). U jeho hrobu brzy vznikla kaple, později proboštství a posléze benediktinský klášter. Renesance úcty k blahoslavenému Ivanovi nastala v 16.-18. století, kdy se konaly u jeho hrobu velké poutě. Jako příklad ivanské úcty z barokního období jmenujme ještě alespoň báseň Bedřicha Bridela Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače (1657) a připomeňme, že báseň o sv. Ivanu patří spolu s veršovanou legendou svatovojtěšskou mezi české prvotiny Karla Hynka Máchy (svatoivanské motivy ovšem najdeme už jeho německé tvorbě). Na samém úsvitě českého romantismu sepsal a vydal epickou báseň o sv. Ivanu také František Alexander Rokos (1823). Podle Ivanova vzoru vznikl poustevnický řád ivanitů.

Vedle Ivana si připomíná český církevní kalendář také Viléma z Vercelli, který měl podle světového kalendáře svůj svátek již včera. Narodil se kolem roku 1085 ve Vercelli (Itálie). Poté, co strávil nějakou dobu putováním z místa na místo, usadil se na hoře Monte Virgiliano (dnes Monte Vergine) u Neapole. Časem se k němu připojili další stejně založení mužové a vznikla zde komunita, která se stala mateřským klášterem vilemitů, poustevnické odnože benediktinského řádu. Vilém však, založením samotář, brzy odešel, aby na svých cestách zakládal nové kláštery, které po čase opět opouštěl. Pouze prvně založený konvent se však dočkal naší doby. Vilém zemřel v jednom z jím založených klášterů (S. Salvatore di Goleto, Itálie) dne 24. června roku 1142.

Dříve slavil v našem kalendáři svůj svátek patron básníků Prosper. Celým jménem se jmenoval Prosper Tiro z Akvitánie a narodil se kolem roku 390 v Limoges (Francie). Byl to nadmíru vzdělaný člověk. Kolem roku 440 přišel do Říma a stal se osobním poradcem papeže Lva I. Napsal mnoho básní a spisů v próze, některé se zachovaly až do dnešních dnů. Zemřel 25. června kolem roku 463 v Římě.

Posledním dnešním oslavencem je Šalamoun. Toto jméno má pochopitelně hebrejský původ, Š(e)lómó(h) je odvozené od šálóm, což znamená mír. A nejslavnější židovský král Šalamoun (asi 970-925 před Kristem) byl skutečně člověkem míru a pokoje. Ještě dnes se rozumné vyřešení nějakého problému nazývá šalamounským. Pravda je, že takových řešení čím dál více ubývá. Král Izraele zdědil korunu po svém otci Davidovi. Jeho vláda byla pro celý národ skutečným požehnáním. Vznikl chrám v Jeruzalémě a národu se žilo více než dobře. Vedle vladařských povinností se Šalamoun

věnoval také veršování, podle tradice je autorem úchvatné Písně písní.