Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Květa

20.červen

Svátek mají Květa, Silverius, Adalbert (z Magdeburgu) a Markéta (Ebnerová).

V občanském kalendáři má dnes svátek Květa, obdoba latinského jména Flóra a domácká podoba Květoslavy. Nositelky tohoto jména by měly mít rády květiny, protože právě ony jim daly tak půvabné jméno.

V církevním kalendáři slaví dnes svůj svátek Silverius. Narodil se v 5. století ve Frosinone (Itálie) jako syn papeže Hormisdy a vydal se také po duchovní cestě. Římu vládnoucí ostrogótský král Theodahad jej roku 536 jmenoval papežem, protože chtěl mít před hrozící válkou z byzantským císařem Iustinianem na stolci spolehlivou osobu. Ostatní duchovní jej však uznali jen pod hrubým nátlakem. V prosinci se byzantské oddíly vylodily a Silverius jim město Řím vydal. Nebylo mu to ale nic platné, byl postaven před soud a jako zrádce odsouzen k vyhnanství. Odvezli jej na ostrov Ponzu před Neapolí. Zde se papež vzdal svého úřadu (537) a krátce na to zemřel. Pro pokořování a utrpěné bolesti je uctíván jako mučedník.

Dalším dnešním světcem je Adalbert z Magdeburgu. Narodil se kolem roku 910 v Lotrinsku (Francie). O jeho mládí nevíme nic věrohodného. Na scénu vstupuje v okamžiku, kdy se císař Otto Veliký rozhodl na žádost kněžny Olgy vyslat na Rus křesťanské misionáře. V čele skupiny misionářů stojí právě Adalbert. Výprava vyráží v roce 961 a s velkou nadějí směřuje k východu. Tam však čeká misionáře veliké zklamání: Olžin syn Svjatoslav vystupuje tvrdě protikřesťansky, a tak věrozvěsti okamžitě nacházejí v jeho zemi smrt. Adalbertovi se s velkým štěstím daří z Ruska uprchnout. Ve své vlasti se později stane opatem kláštera ve Weissenburgu a zaslouží se o šíření vzdělání mezi mnichy. V roce 968 jej jmenují prvním magdeburským arcibiskupem, umírá 20. června roku 981 ve Zscherbenu u Magdeburgu (Sasko-Anhaltsko)

Dnešní kvarteto oslavenců uzavírá řeholnice a mystička Markéta Ebnerová, narozená kolem roku 1291 v Donauwörthu (Bavorsko). Ve svých 15 letech vstoupila do kláštera dominikánek Maria-Medingen. Těžká nemoc ji v roce 1312 upoutala na čtrnáct let na lůžko. Začala se obracet k Bohu a dostávalo se jí častých vidění, která sepsala za pomoci svého duchovního vůdce Jindřicha z Nördlingenu. Když šedesáti letech zemřela (20. června 1351), byli všichni přesvědčeni, že odešla světice. Její hrob v klášteře, kde žila celý život, je dodnes cílem mnoha poutníků.