Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Norbert

6.červen

Svátek má Norbert (z Xantenu nebo z Magdeburgu).

Dnes se vzácně shodují občanský i církevní kalendář na tom, že má svátek Norbert. Toto staroněmecké jméno překládají jazykovědci jako "slavný seveřan". První složku totiž tvoří název severu a druhou beraht, což znamenalo právě "jasný" nebo "skvělý".

Dnešní oslavenec se jmenuje Norbert z Xantenu (z Magdeburgu). Podle legendy z něj svatého člověka učinil blesk. V té době sice již duchovním byl, ale žil velmi světsky, ba nepořádně. Zážitek s bouří se mu prý přihodil v roce 1115 při jízdě na koni a ovlivnil ho natolik, že v okamžiku blízkosti smrti slíbil změnu svého životního stylu. Jeho rozhodnutí bylo definitivní. Začal putovat jako kazatel, po celé zemi hlásal slovo Boží. V roce 1118 rozdal celý svůj majetek a odebral se do St-Gilles v jižní Francii, kde se tehdy zdržoval papež Gelasius II. Od něho dostal Norbert oficiální dovolení působit jako posel víry. Velká námaha mu však přinesla těžkou nemoc. Po svém uzdravení (1120) se uchýlil i s několika svými žáky do flanderské pustiny. Tamní malé místo Prémontré se mělo stát zárodkem později významného premonstrátského řádu. Norbert určil svému malému společenství řeholi sv. Augustina. Vznikl vlastně reformní řád augustiniánských kanovníků, který přijal jméno premonstráti. Jeho členové se od počátku snažili s neúprosnou vážností a v nejpřísnějším duchu pokání obnovit původní řeholní ideál. Posvěcováním vlastní osoby chtěli dosáhnout i posvěcení svého okolí. Pověst "svatých mnichů" se rychle šířila, k Norbertovi přicházelo stále více stejně smýšlejících mužů. Zanedlouho papež Honorius II. řád oficiálně potvrdil, Norbert byl ještě navíc jmenován magdeburským arcibiskupem. Nový nejvyšší hodnostář přišel do svého města bos a - byť oslavován obyvatelstvem - svůj úřad přijal s pokorou. V krátkém čase přivedl svou diecézi k nebývalému rozkvětu. Ne všichni byli ale s jeho reformami spokojeni. Měl i mnoho nepřátel, dokonce přestál i několik atentátů. Vše ale v pořádku přežil, jeho autorita tím ještě více vzrostla. Po četných poctách zemřel tento neobyčejný muž 6. června roku 1134 v Magdeburgu. Pochovali jej zprvu v tamním řádovém kostele, roku 1627 se jeho ostatky dostaly do premonstrátského opatství na Strahově v Praze. Vydání Norbertova těla magdeburskými řeholníky dosáhl strahovský opat Kašpar z Kvestenberka. Nejprve bylo 11. prosince roku 1626 přivezeno do kláštera doksanského, odtud pak 2. května 1627 přeneseno na Strahov. Kníže-arcibiskup pražský kardinál Arnošt z Harrachu prohlásil 30. dubna 1627 Norberta za patrona českého. Ještě před tím, v roce 1582, byl Norbert papežem Řehořem XIII. svatořečen.