Jména a příjmení v ČR

Původ jmen | Dalibor

4.červen

Svátek mají Dalibor a František (z Caracciola).

V občanském kalendáři slaví dnes svůj svátek Dalibor. První složkou jména je starý slovanský tvar dnešního příslovce "dále", transformovaný ve slovesné, jakoby rozkazovací dali. Druhá část vychází ze slova bor'ba, jež znamená "boj". Výsledkem tedy je, že se Daliborové snaží oddalovat boje a šarvátky, což může být celkem sympatické. Je zajímavé, že v řečtině bychom nalezli významový protějšek ve jméně Télemachos, kde telé se překládá jako "daleko" a maché jako "boj".

V Čechách toto jméno proslavil rytíř z Kozojed. Když ponecháme stranou všechny legendy a pověsti, které se o něm vyprávějí, zjistíme, že to nebyl až tak ušlechtilý rek, jak nám jej vylíčil Alois Jirásek či jak o něm vypráví překrásná Smetanova opera. Historie, bohužel, nebývá tak rozkošná. Dalibor vpadl roku 1496 na území Adama Ploskovského z Drahonic a zcela bez skrupulí mu zabral část jeho majetku. Využil lišácky toho, že se poddaní jeho souseda začali bouřit, ale v žádném případě sem nepřišel jako jejich ochránce. Napadený Adam učinil to, co mu nabízelo zemské právo: stěžoval si přímo u českého krále Vladislava II. Jagellonského. Panovník vydal příkaz, aby byl "rušitel řádů zemských" Dalibor uvězněn. Protože to byl šlechtic, musel do vězení na Pražský hrad. V té době zde právě pro tyto účely vystavěli novou věž, už se čekalo jenom na prvního vězně, který jí dá jméno. Stala se tedy Daliborkou. Následoval soud, a ten Dalibora odsoudil ke "ztrátě statků, cti ... a hrdla". A tak 13. března 1498 kat Dalibora sťal. Hra na housle či ušlechtilá Milada a další kratochvíle se tedy nekonaly. Byl totiž temný středověk, právo bylo tehdy ctěno a bráněno!

V církevním kalendáři má dnes svátek František. Dnes si připomínáme patrona Neapole Františka z Caracciola, jenž přišel na svět 13. října 1563 v abruzzském Villa Santa Maria (Itálie). V dospělosti náhle onemocněl těžkou kožní chorobou, a když se uzdravil, rozdal veškerý svůj majetek mezi chudé a roku 1587 přijal kněžské svěcení. Nebyl však obyčejným knězem. Připravoval na smrt odsouzené zločince a zpovídal galejníky. Na podporu této činnosti založil v roce 1588 řád menších řeholních kleriků. František zemřel v Agnoně (Itálie) 4. června roku 1608 ve věku 44 let, jeho spolubratři jej pochovali v kostele S. Monteverginella v Neapoli. Papež Pius VII. ho svatořečil 24. května roku 1807.