Jména a příjmení v ČR

Jména egyptských bohů a bohyň

Aker

Bůh země Aker byl zosobněním východního a západního horizontu, které znázorňovaly vchod a východ z podsvětí. Často se vyskytovala v pohřebních textech a obrazech. Byla znázorněna dvěma lvy sedícími k sobě zády nebo pruhem země se lví nebo lidskou hlavou na každém konci (jednou otočenou k východu a druhou k západu).

Amon

V období Nové říše získal Amon postavení hlavy panteonu. Takového významu nabyl zejména díky úspěchu místních thébských vládců, kterým se po období rozvratu podařilo znovu sjednotit Egypt a celý jej ovládnout. Na Bílé kapli faraona Senusreta I. v Karnaku popisuje Amona jako "krále bohů". Významného postavení získal také díky sloučení se starobylým slunečním bohem Héliopole Reem a tak vzniklo božstvo Amon-Re. Byl také spojován s bohem plodnosti Minem - bůh Amon-Min. Jméno Amon znamená "Skrytý" a jeden z jeho přídomků zněl "Tajemný ve formě" ačkoliv byl obvykle znázorňován v lidském těle s korunou s dvojicí vysokých per. Byl také představován jako beran s rohy směřujícími dovnitř, směrem k hlavě. Jeho manželkou byla supí bohyně Mut a jejich potomkem byl měsíční bůh Chonsu.

Anat

Bohyně války Anat měla chránit faraona v bitvě. Proto byla často znázorňována s kopím, oštěpem a štítem. Anat nosila také vysokou korunu nahoře zdobenou pery. Pochází ze Syropalestiny - byla bohyní Kannanejců a Féničanů. Anat údajně byla sestrou nebo dokonce manželkou nejvyššího boha Féničanů Baala. Je to důkaz toho, že Egypťané přejímali božstva okolních národů.

Anup

Anup byl starověký bůh balzamování a hřbitovů v době počátků Staré říše, než se stal bohem mrtvých Usir. Vznášely se k němu modlitby za přechod zesnulých do posmrtného života. I později pomáhal při rozsudcích smrti a doprovázel zesnulé k trůnu Usira - k rituálu vážení srdcí. Byl znázorňován jako šakal nebo muž se šakalí hlavou. Kněží, kteří připravovali těla k pohřbu nosili šakalí masky představující tohoto boha.

Astarte

Bohyně Astarte se velmi podobá bohyni Anat. Je také spojována s válkou (především s koňmi a válečnými vozy), byly k ní vznášeny prosby o ochranu panovníka ve válce. Do období 18. dynastie se o jejím kultu v Egyptě nevyskytuje žádná zmínka. Obvykle byla zobrazována jako nahá žena s korunou atef nebo s býčími rohy na hlavě, jak jede na koni. Byla považována za manželku Sutecha a dceru Rea nebo Ptaha.

Atum

Atum byl samozplozeným bohem stvořitelem, který povstal z pravod chaosu Num, aby vytvořil prvotní pahorek země a dal vzniknout prvkům ve vesmíru. Jako hlava tzv. Enneády (Devatera bohů) měl titul "Pán hranic oblohy". Jeho kultovním střediskem byla Héliopole. Byl často spojován s královskou mocí, věřilo se, že vynáší mrtvé panovníky z pyramid ke hvězdám. Později začal být ochráncem všech zesnulých na jejich cestě k posmrtnému životu

Baba

Egypťané věřili, že Baba zabíjí lidi a živí se jejich vnitřnostmi. Blh Baba byl spojován s agresivitou a mužností - zejména panovníků. Věřilo se, že může odvrátit nebezpečí hadů, ovládat temnotu a rozbouřené vody. Byl znázorňován jako pavián.

Bastet

Bohyně Bastet byla ztělesnění rafinované ženskosti. Tak jako u každé ženy či kočky, v jejíž podobě bývala zobrazována, i u Bastet se za jejím klidem skrýval netušený temperament, který ji mohl změnit v obávané stvoření. Byla považována za ochránkyni lidstva. Původně se jednalo jen o místní božstvo - bohyně Bastet chránila město Tell el-Basta ležící v severovýchodní deltě. Díky prohlubování vztahů mezi jednotlivými oblastmi země se i Bastet stávala známější jako "Paní Obou zemí". První svatyně bohyně Bastet vznikla v Tell el-Bastě v období Staré říše za vlády Pepi I., který jí zasvětil kapli. Velkého významu se těšila také za vlády 22. dynastie, který pocházela z tohoto města a zvolili si ho také jako své rezidenční město.

Bes

Bes byl typickým lidovým bůžkem. V období Staré říše a Střední říše ale ještě nebyl příliš známý. Jeho ochranné síly se lid začal dovolávat v období Nové říše, ale až v Pozdní době se stal plnohodnotným božstvem a začaly se mu stavět svatyně. V období Nové říše byl oblíben zejména řemeslníky v Dér el-Medíně. První doklady o tomto trpaslíkovi se lvími rysy jsou ale dosti sporné.

Eset

Stejně jako Hathor byla i Eset bohyní matkou specifikovanou jako matka Hora - tedy i krále. Představa Esety kojící Hora (zejména objevovaná v podobě bronzových sošek z Pozdního a Řecko-římského období) připomíná křesťanské ikony (matku s dítětem). Eset byla znázorňována s hlavou ozdobenou trůnem nebo slunečním kotoučem rámovaným kravími rohy. Někdy byla považována za zosobnění trůnu. Často byla také znázorňována s velkými ochrannými křídly. Eset byla součástí Enneády v Héliopoli a jako manželka Usira a matka Hora se objevuje v triádě uctívané v Abydu (Abedžu). Její nejznámější kultovní centrum leželo na ostrově Fílé - na jižní hranici Egypta blízko Asuánu. Eset byla úzce spojena s kouzelnictvím a magií. V mýtech se často mluví o její schopnosti léčit a přeměňovat se do jakékoliv podoby, kterou právě potřebuje. Eset měla dvě důležité úlohy - byla "Velkou bílou prasnicí z Héliopole" a "Eset-krávou", která způsobila zrození svatého býka Apise z Memfidy (Mennoferu). Její uctívání se rozšířilo za hranice Egypta do Sýrie, Palestiny, Řecka i po celém Římském impériu a byla uctívána až do příchodu křesťanství..

Geb

Jako božské zosobnění země byl Geb bohem úrody. Proto byl někdy zobrazován v zelené barvě s květinami vyrůstajícími z jeho těla, ale často byl také znázorňován ležící pod ohnutým tělem bohyně oblohy Nut. V mýtu O stvoření Héliopole byli Geb a Nut dětmi boha Šua a bohyně Tefnut. Byli to milenci, které jejich otec Šu (bůh vzduchu) násilím rozdělil. Geb byl také zobrazován v lidském těle, někdy se vztyčeným pyjem. Geb příležitostně nosil červenou korunu Dolního Egypta, ale častěji míval hlavu zdobenou bílo husou. Jeho dcera Eset mohla být proto popisována jako "Husí vejce". I ona měla - stejně jako Šu - ke Gebovi záporný vztah, který se odrážel v pohřebním náboženství, kdy prý byla schopna uvěznit mrtvé v jejich těle. Zemětřesení bylo popisováno jako "Gebův smích".

Hathor

Bohyně matka Hathor, byla spojována s láskou, plodností, sexualitou, hudbou, tancem a alkoholem. Někdy byla znázorňována zcela antropomorfně, dále také ve tvaru krávy nebo jako žena s kravskými rohy. Pokud byla zobrazena v lidském těle, mohla mít hlavu zdobenou kravskými rohy rámujícími sluneční kotouč nebo sokolem sedícím na náhrdelníku. Byla také bohyní oblohy - byla považována za obrovskou krávu rozkročenou nad nebesy, jejíž nohy vyznačují čtyři základní body. V různých podobách byla Hathor ctěna jako "Paní západu", "Paní západního pohoří", "Paní města Byblu", "Paní tyrkysu" a "Paní fajánsu". "Západ" nebo "západní pohoří" odpovídá západu slunce a v analogii také říši mrtvých. Byblos bylo přístavní město na libanonském pobřeží, které mělo velký význam pro egyptský obchod. Dováželo se sem především cedrové dřevo, protože v Egyptě nerostly stromy vhodné pro stavbu lodí a velkých budov. Stejně jako Eset byla Hathor považována za matku sokolího boha Hora a také za matku krále (ten byl ztotožňován s Horem). Její jméno znamená "Horův dům". Je zajímavé, že nápisy v Horově chrámu v Edfu se zmiňují o svatbě Hathor s Horem. Hathor v podobě krávy bývá občas znázorněna při kojení krále, kterému se takový způsob výživy velmi líbí. Příkladem je nádherná socha faraona 18. dynastie Amenhotepa II. (přibližně 1427-1400 př.n.l.) nalezená v Dér el-Bahrí. Bohyně Hathor byla někdy ztotožňována s "okem Rea", při jiných příležitostech se objevovala také jako dcera slunečního boha. Hlavním kultovním centrem bohyně Hathor byla od doby Staré říše Dendera. Zdá se, že slavnosti na její počet byly poměrně zhýralé. Znakem jejího kultu bylo sistrum (chřestítko), kterým se při rituálech potřásalo. V Dendeře se zachoval chrám datovaný do Řecko-římského období, který je zasvěcen triádě Hathor, Hor a Ihej - Hathořin syn, chřestící sistrem na její počest.

Hor

Od počátku dynastického období (přibližně 3100 př.n.l.) byl faraon úzce spojen s Horem. Ten byl znázorňován jako sokol nebo muž se sokolí hlavou a jeho všudypřítomným symbolem bylo "Horovo oko" (oko vedžat). V jedné verzi mýtu Soupeření Hora a Sutecha měl Hor vydloubnuté obě oči. V jiné verzi ztratil (a opět získal) pouze levé oko. V podobě bez obou očí byl Hor spojován s měsícem, zatímco v podobě s pravým okem byl spojován se sluncem. Protože v obou případech byl jeho zrak nakonec uzdraven, stalo se jeho oko symbolem léčení (vedžat, doslova "celistvý"). Oko bylo používáno jako amulet symbolizující sílu a dokonalost, také představovalo dorůstání a ubývání měsíce. Horovo jméno znamená "Ten, kdo je nahoře" a vyplývá z jeho titulu boha oblohy a z toho, že Hor byl znázorňován jako sokol, který může létat velmi vysoko. Jako "Hor obzoru" byl nazýván Harachtej a v tomto pojetí byl sloučen se slunečním božstvem Reem - Re-Harachtej. Od Pozdní doby (přibližně 747 př.n.l.) se objevuje ve formě dítěte Hor-pa-chered (Řekové ho nazývali Harpokrates) na stéle známé jako Horův cippus. Obvykle bývá znázorňován, jak ušlapává krokodýly, škrtí hady, škorpióny a jiná nebezpečná zvířata. Je zřejmé, že měl být vnímán jako dítě, protože byl zobrazován nahý, se zvláštním účesem známým jako "lokny dětství". Horovi se údajně jako malému chlapci podařilo přežít různá nebezpečí, proto byl předváděn rituál s použitím jeho podoby, aby byly děti ochráněny před podobnými nástrahami (nebo vyléčeno hadí uštknutí a bodnutí škorpiónem). Cippus (zakletý zaříkáváním) se poléval vodou, tím se voda prosytila magickou silou a potom se rituálně popíjela nebo nanášela na rány. Hor byl uctíván jako součást božské triády v kultovním centru v Abydu (Abedžu). Většinou ale bývá Hor spojován s chrámem v Edfu (starověké Džebě), kde byl uctíván jako součást triády s manželkou Hathor a synem Harsomtumem. Hor byl také úzce spojen s Hierankopolí ("Sokolí město", starověké Nechen) na jihu a městem Behdet v nilské Deltě. "Hor z Behdetu" byl znázorňován jako okřídlený sluneční kotouč.

Heh

Heh, bůh s žabí hlavou, byl zosobněním beztvarosti a nekonečna. Jeho chotí byla bohyně s hadí hlavou Hehet. Často byl znázorňován antropomorfně, jak drží v každé ruce palmový list (hieroglyf pro rok).

Cheprer

Bůh Cheprer (doslovně "Ten, který začíná existovat") byl stvořitelem a bohem slunce. Byl znázorňován jako skarab - hovnivál - nebo muž s hlavou hovnivála. To, proč byl ke znázornění boha stvořitele a vycházejícího slunce zvolen právě hovnivál, vyplývá z činnosti tohoto brouka. Byl pozorován, jak obaluje svá vajíčka v hnoji a válí z nich kuličku - ta představovala slunce. Egypťané pozorovali vylíhnuté broučky vylézající z kuličky hnoje a připomínalo jim to vznik života z prvotní hroudy země, a tak byli hovniválové považováni za schopné stvořit nový život.

Chnum

Chnum byl starobylým bohem, který byl znázorňován jako muž s hlavou berana nebo v podobě berana. Druh berana (Ovis longipes) používaný k jeho zobrazení byl nejstarším druhem, který v Egyptě zdomácněl - měl spirálovité rohy vyrůstající vodorovně z hlavy. Staroegyptský výraz pro "berana" byl ba, což byl také výraz pro princip související s "osobností" člověka (zřejmě nefyzickými atributy, které činí lidskou existenci unikátní nebo snad s morální podstatou lidských pohnutek a jednání). Zřejmě díky staroegyptské zálibě ve slovních hříčkách začal být Chnum považován za boha slunce Rea, a tak byl tento bůh znázorňován s beraní hlavou, jak pluje podsvětím na sluneční bárce. Ba mrtvého bylo zcela určitě mnohem pohyblivější než jeho ka (duch). S Chnumovým postavením boha stvořitele souvisela jeho úloha ochranného božstva hrnčířů a jeho spojitost s úrodnou půdou, každoroční nilskou záplavou a nilskými katarakty. Hlavní kultovní středisko Chnuma leželo na ostrově Elefantine u prvního kataraktu na jižní hranici Egypta. Jiný významný chrám zasvěcený Chnumovi se nacházel v Esně. V tomto chrámu byla jeho chotí lví bohyně Menhit a právě zde se také každoročně slavil "Svátek hrnčířského kruhu".

Chonsu

Chonsu byl synem Amona a Mut a byl bohem Měsíce. Jeho jméno znamená "Ten, který cestuje", což je pravděpodobně odvozeno z pohybu měsíce po obloze. V Pozdní době byl také bohem lékařství. Jeho hlavním kultovním střediskem byly Théby (Veset).

Kuk

Tento bůh s žabí hlavou byl zosobněním temnoty. Jeho manželkou byla bohyně s hadí hlavou Kauket.

 

Min

Bůh plodnosti Min byl znázorňován jako částečně mumifikovaný člověk. Jeho levá ruka držela vztyčený pyj, pravá ruka byla zvednutá. Typickou ozdobou hlavy byla dvojice vysokých per. Znaky jeho kultu byly locika a neidentifikovatelný předmět, snad zástrčka dveří nebo ozubený šíp, svítící blesk či pár zkamenělých mušlí. Bůh Min byl poměrně starobylým bohem a byl také považován za ochránce důlní oblasti na Východní poušti. Jeho hlavními kultovními středisky byly Koptos a Achmím (řecky Panopolis, protože Řekové ztotožňovali svého boha Pana s Minem). Někdy byl popisován jako syn Esety, jindy byl jejím manželem a Hor byl jejich společným synem. Do doby Nové říše býval ztotožňován s thébským bohem Amonem.

Mut

Bohyně Mut byla pokládána za manželku Amona a matku Chonsua. Tato božská matka byla v Egyptě uctívána zejména v období Nové říše. Byla jí zasvěcována řada chrámů z nichž nejslavnější se nachází v Karnaku.Mut na hlavě nosila spojenou korunu složenou z červené koruny Dolního Egypta a bílé koruny Horního Egypta, která byly vsazeny do sebe. Někdy nosívala čelenku v podobě supice, jejíž dvě křídla spadala po obou stranách obličeje, zatímco hlava ptáka se tyčila na čelem bohyně. Mut byla uctívána v Ptahově chrámu v Memfidě (Mennoferu) a v jedné svatyni v Gíze. Známá je ale zejména díky svému chrámu v Karnaku, který jižně sousedí s Amonovým velechrámem.

Nefertem

Nefertem byl spojován s lotosovým květem a znázorňován v mužské podobě s modrým lotosem (Nymphaea Caerulea) na hlavě. K ozdobě jeho hlavy někdy také patřila dvojice per a dva vývažky. Mýtus O stvoření z Hermopole Magny uvádí, že slunce povstalo z prvotního lotosového květu. Nefertem byl proto úzce spojen se slunečním bohem. Texty pyramid z období Staré říše mluví o Nefertemovi jako o "Lotosovém květu, který je před Reovým nosem". Titul "Ochránce obou zemí" (Chener tawej) - myšlen Horní a Dolní Egypt - poukazuje na všeobecný význam tohoto boha. Nefertem byl uctíván v Memfidě (Mennoferu) jako syn Ptaha a lví bohyně Sachmet, proto i byl někdy zobrazován se lví hlavou. Někdy byl také považován za syna kočičí bohyně Bastet nebo, aby byla situace ještě komplikovanější, za syna kobří bohyně Vadžet z Bútó.

Neit

Neit byla starobylá bohyně, jejímž hlavním kultovním centrem bylo Sais v nilské Deltě. Neit získala zvláštní význam v době vlády 26. dynastie (664-525 př.n.l.), protože Sais tehdy bylo domovem vládnoucí rodiny a hlavním městem celého Egypta. Jejím atributem byl štít se zkříženými šípy, který zdůrazňoval spojitost s válečnictvím (Řekové ji později ztotožnili s Athénou).

Nebthet

Díky spojení s Usirem byla Nebthet v pozdní mytologii považována za matku Anupa, boha balzamování s šakalí hlavou. Byla také sestrou Esety, Usira a Sutecha (někdy bývala také jeho manželkou). Zdá se, že Nebthet byla pomocnicí své známější sestry Eset. Nebthet bývala stejně jako Eset znázorňována v lidské podobě, ale mohla být zobrazena také jako jestřáb. Její jméno znamená "Paní paláce" a její koruna se skládala z hieroglyfů pro tento přídomek (košík na hradbách velkého domu). Nebthet byla spojována s hlavou zesnulých nebo s celou rakví (ve spolupráci s Esetou u nohou. Byla také jedním z ochranných nebeských božstev - chránila Horova syna Hapiho s hlavou paviána, který střežil plíce mrtvých.

Nun

Bůh Nun byl božským zosobněním pravod chaosu, které předcházely stvoření. Byl popisován jako "Nejstarší otec" a "Tvůrce lidstva". Věřilo se, že když bylo vše stvořeno, chaos dále existoval za okraji vesmíru a v podsvětí a byl místem vyděděnců a démonů. Obvodové zdi chrámů ze sušených cihel se někdy stavěly ve zvlněných vrstvách, zdi potom působily zvlněným dojmem. Cílem pravděpodobně bylo napodobit vody Nun, neboť chrám byl symbolem vesmíru. Nun byl také představován mimo chrám v podobě svatého jezera. Nun mohl být zobrazován jako pavián, také se žabí hlavou nebo v lidské podobě s vousem. V druhém případě držel nad hlavou sluneční bárku. Jeho manželkou byla bohyně s hadí hlavou Naunet.

Nut

Bohyně Nut byla zosobněním oblohy. Podle mýtu O stvoření Héliopole byla jedním z dětí Šua a Tefnuty a sestrou - manželkou Geba, boha země. Noční temnota byla vysvětlována tím, že Nut večer spolkla slunce a porodila ho za úsvitu, takže slunce trávilo noční hodiny putováním po jejím těle. Tato představa byla často zobrazována na stropech hrobek a na spodních stranách vík sarkofágů. Egypťané věřili, že Nut je božským zosobněním rakve a pohřební komory. Protože se z ní každý den rodilo slunce, mohli být také mrtví znovuzrozeni z rakve do posmrtného života. Bohyně Nut bývala obvykle znázorňována jako žena ohnutá nad zemí, ale mohla být zobrazena i jako kráva. Věřilo se, že "Božská kráva" nosí každé ráno na svých zádech boha slunce Re.

Oko Rea

Oko slunečního boha bylo oddělené a mohlo samostatně jednat. V mýtu Zkáza lidstva představuje samo sebe nejdříve jako Hathoru, později jako Sachmetu, méně hrozivé ženské božské síly. Oko bylo také ztotožňováno s kobří bohyní Vadžet, jedním z ochranných božstev králů, která se objevuje na přední straně královských ozdob hlavy - vztyčená a připravená vystříknout jed na královy nepřátele. Tato vztyčená kobra je známa jako ureus.

Ptah

Ptah byl hlavním božstvem Memfidy (Mennoferu), byl uctíván jako součást triády spolu se svou manželkou, lví bohyní Sachmet a bohem lotosu Nefertemem. Později byl za Ptahova syna považován zbožštěný architekt komplexu Džoserovy stupňovité pyramidy v Sakkáře Imhotep. Jako hlavní bůh stvořitel byl Ptah považován za patrona řemeslníků, proto byl důležitou postavou v Dér el-Medíně, vesnici řemeslníků, kteří stavěli hrobky v Údolí králů. V Memfidě (Mennoferu) měl nejvyšší kněz Ptahova kultu titul "Velký dozorce řemeslníků". Byl znázorňován v lidské, zčásti mumifikované podobě s přiléhavou čapkou na hlavě. V ruce držel hůl tvořenou was - žezlem moci, džed - sloupem stability a anch - znakem pro život. Od doby Střední říše byl Ptah zobrazován s rovnou bradkou. V období Staré říše byl Ptah spojován s memfidským pohřebním bohem se sokolí hlavou Sokarem (Ptah-Sokar). V pozdním období se toto božstvo stalo Ptah-Sokar-Usirem. Jako součást pohřebního vybavení byly do hrobek často umísťovány dřevěné mumifikované sošky se sokolí hlavou.

 

Re

Starověcí Egypťané měli dobrý důvod pro to, aby považovali slunce za důležitý zdroj síly; úspěšná sklizeň byla totiž přímo závislá právě na slunci a také na každoroční nilské záplavě. Bůh slunce Re byl nejvýznamnějším bohem slunce. Kultovním centrem boha Rea byla Héliopole (starověkými Egypťany nazývaná lunu, nyní předměstí Káhiry), kde úřadovalo velmi mocné kněžstvo. Od vlády krále 4. dynastie Radžedefa (přibližně 2566-2558 př.n.l.) bylo zavedeno další z faraonových pěti jmen, a to přídomek "Syn Reův", který zdůrazňoval královu totožnost s bohem. Nejdůležitějším bodem Reova kultu byl obelisk nebo kámen benben (odvozeno od slovesa weben - rozednívat se). V mýtu Zkáza lidstva je Re popisován s kostmi, tělem a vlasy starce, ale jeho božství je zřejmé, protože kosti má stříbrné, tělo zlaté a vlasy z lapisu lazuli (v Egyptě byl považován za velmi hodnotný, protože se dovážel až z Badachšánu v severovýchodním Afghánistánu). Bůh slunce Re býval často znázorňován jako člověk s beraní nebo sokolí hlavou zdobenou slunečním kotoučem. Egypťané věřili, že během dvanácti hodin denního světla cestoval po obloze ve sluneční bárce a v noci putoval říší podsvětí. V jiné ve mýtu o jeho nočním putování ho údajně spolkla Nut, bohyně oblohy, a Re potom cestoval po jejím těle, a byl každé ráno znovuzrozen. Bůh slunce byl všudypřítomný a velmi mocný. Díky procesu slučování byl Re spojen s dalšími božstvy, například Amonem – (Amon-Re) a Horem – (Re-Harachtej). Re mohl být ztotožněn také s jinými bohy; jeden z textů na zdech hrobek v Údolí králů v době Nové říše se nazývá "Litanie Rea" a Re zde plní stejnou úlohu jako Usir, bůh mrtvých.

Sachmet

Bohyně Sachmet byla krutým projevem bohyně, ať už Hathory, Bastety (kočičí bohyně v Búbastidě v nilské Deltě) nebo bohyně matky Mut, v jejímž chrámu v Karnaku se za vlády 18. dynastie Amenhotepa III. (přibližně 1390-1352 př.n.l.) nacházelo obrovské množství soch Sachmety - zdá se, že na každý den byla určena jedna soška. Sachmet byla spojována s válkou a bitvou a pomáhala králům porazit nepřátele. Její jméno doslova znamená "Silná", proto byla Sachmet zobrazována jako lvice nebo žena s hlavou lvice. Na hlavě nosila sluneční kotouč, který upozorňoval, že je dcerou boha slunce Rea. Byla manželkou stvořitele Ptaha a matkou Nefertema, byla proto velmi významnou memfidskou bohyní.

Sobek

Krokodýlí bůh Sobek byl znázorňován jako plaz nebo člověk s hlavou krokodýla. Byl uctíván ve Fajjúmu a v chrámu v Kóm Ombo. Sobek byl spojován s faraonskou mocí a ve formě Sobek-Re byl uctíván jako sluneční božstvo. Manželkou Sobka byla Hathor a za jejich dítě byl považován Chonsu (všude uváděný jako syn Amona a Mut).

Sokar

Bůh Sokar byl spojován se zemí a úrodou, ale někdy také se smrtí a pohřebními místy hlavního města Memfidy (Mennoferu). Jeho souvislost s pohřebnictvím vedla ke sloučení s Usirem, a protože byl významným memfidským bohem, došlo k další synkretizaci nejvýznamnějšího memfidského božstva Ptah-Sokar-Usira. Sokarovo spojení s Ptahem znamenalo, že měl stejnou manželku - lví bohyni Sachmet. V textech pyramid je popisován jako tvůrce královských kostí. Byl znázorňován jako mumifikovaný člověk, někdy se sokolí hlavou. Jeho dřevěné sošky byly nalezeny v hrobkách spolu s množstvím dalšího pohřebního vybavení. Hlavním kultovním centrem Sokara byla Memfida (Mennofer). Během svátků konaných na jeho počest nosili jeho ctitelé kolem krku pletence cibule. Ta se používala při balzamování - její slupky nebo celé hlavice se umísťovali na oči nebo se vkládali do uší nebo břišní dutiny.

Sutech

Sutech byl Usirův zlý bratr. Byl členem héliopolské božské rodiny a byl spojován s chaosem, neplodností a pouští. Panovníci 19. a 20. dynastie odvozovali svá jména právě od tohoto boha - například Sethi a Sutnacht. Jeho uctívání uznávalo, že před existencí pořádku musel panovat chaos. Hlavním kultovním centrem Sutecha byla Nakáda v Horním Egyptě. Právě Nakáda byla podle tradice místem jeho náhlého zrození z bohyně Nut. Sutech byl zobrazován ve formě zvířete, jehož totožnost nelze přesně určit. Mělo dlouhý zahnutý zobák, vztyčené hranaté uši, tělo psa a vidlicovitý ocas. Někdy byl také zobrazován jako člověk se zvířecí hlavou. Mohl být zobrazen také jako prase, osel nebo hroch - viz. mýtus O soupeření Hora a Sutecha.

Šu

Bůh Šu byl božským zosobněním vzduchu a slunečního svitu. Jeho jméno pravděpodobně znamená "Ten, kdo vstupuje vzhůru". Egypťané věřili, že každé ráno dává život slunci a chrání ho před hadím démonem podsvětí Apopisem, býval ale také často spojován s měsíčními bohy Thovtem a Chonsuem. I když se to zdá nepravděpodobné, byl bůh Šu považován za vůdce smečky démonů, kteří hrozili mučením zemřelých. Šu býval zobrazován v lidské podobě s perem na hlavě, často stojící mezi svými potomky Gebem a Nut, které ochraňoval. V případě spojení s Okem Rea mohl být znázorňován také se lví hlavou. Byl uctíván zejména v Leontopoli v nilské Deltě.

Tefnut

Bohyně Tefnut, jedno z vesmírných božstev Enneády, byla zosobněním vláhy. Její manžel (bratr) Šu byl bohem vzduchu a slunečního svitu, a proto byla Tefnut spojována s měsícem. Stejně jako Šu, také Tefunut mohla být považována za "Oko Rea", potom byla znázorňována se lví hlavou (a byla uctívána v Leontopoli). Objevovala se také jako vztyčená kobra.. Když byla zobrazována v lidské podobě, nosila sluneční kotouč ovinutý kobrou.

Thovt

Bůh moudrosti a písařů Thovt byl znázorňován jako pavián, ibis, nebo člověk s hlavou ibise. Často figuroval při důležitých procesech jako bylo například "Vážení srdcí", které probíhalo po smrti. Byl úzce spojen s měsícem a proto nosil na hlavě měsíční kotouč a srpek. Kultovním centrem Thovta byla Hermopole Magna ve Středním Egyptě, kde se dodnes dochovaly pouze dvě ohromné sochy , které zde nechal vztyčit faraon 18. dynastie Amenhotep III. Jsou postaveny z velkých bloků křemence, bez základů jsou 4,5 m vysoké a každá váží okolo 35 tun. Za vlády Ptolemaiovců byl Thovt ztotožněn s řeckým Hermem.

Tauret

Bohyně Tauret byla společně s trpaslíkem Besem nejoblíbenějším lidovým bůžkem. Ztělesňovala ji hroší samice a živí i mrtví se dovolávali zejména jejích mateřských a ochranných schopností.

 

Usir

Usir byl bůh mrtvých a posmrtného života stejně jako znovuzrození a úrody. Byl zobrazován jako mumifikovaný člověk, často držel berlu, důtky a hlavu měl zdobenou korunou atef. Usir mohl mít zelenou nebo černou barvu kůže značící úrodnost nebo černou nilskou naplaveninu a nebo také kůži bílou (barva lněných obvazů na mumiích). Jedním z jeho atributů byl sloup džed, symbol stability, který se rovnal jeho páteři a byl ctěn zejména v jeho kultovním centru Búsiris v nilské Deltě. Hlavní kultovní centrum Usira ale bylo legendární pohřební místo Abydos (Abedžu), kde byl uctíván spolu se svou sestrou a manželkou Eset a synem Horem. Usir byl členem významné héliopolské Enneády, která se poprvé objevuje v textech pyramid z období Staré říše - přesněji v dobách 5. dynastie.

Vadžet

Starověká bohyně Vadžet byla téměř vždy zobrazována jako kobra s červenou korunou Dolního Egypta. Egypťané považovali kobru za symbol svrchovanosti. Svůj kult měla v Bútó v nilské Deltě. Její jméno znamená "Zelená" nebo "Ta, které patří papyrus". Věřilo se, že společně se supí bohyní Nechbet je ochránkyní králů.